Dětské lidové zvyky - Prácheňsko - Letnice – Královničky

Nejstarší záznamy dívčí verze královských obyčejů pochází z první poloviny 19. století. Hry na královnu, chození s královnou, králky nebo také královničky se odehrávaly na svatodušní pondělí. Průvod bíle oděných dívek, ozdobených červenými pentlemi a kvítím mohl mít jednoduchou obchůzkovou formu, ale také podobu bohatého obřadně-dramatického pásma, plného zpěvu a tance. V písňových textech se objevovala témata přírody, lásky a víry, používaly se však také popěvky z obchůzek o Smrtné a Květné neděli. Královničky obcházely vsí a vybíraly dary pro chudou králku, která bosa chodí a své nožičky v rose brodí. Dostávaly vejce a uzeniny, ze kterých si pak připravily společnou svačinu. Někdy chodila královna jen tak, jindy kráčela pod baldachýnem z tureckého šátku, či lipových ratolestí. V některých oblastech provázela královnu i druhá dívka, převlečená za krále.
Zdroj: www.zivetradice.cz

Královničky - Prácheňáček

Prácheňáček, který je dětským folklorním souborem působícím ve městě, realizuje stylizaci této obchůzky v rámci jevištního vystoupení, nebo ve vhodných venkovních prostorách např. v Hoslovickém mlýně. Dívky nejsou ustrojeny v tradičním kroji, mají na sobě jen bílé košile a bílé plátěné sukně, v pase širší růžovou stuhu. Na hlavách nosí věnečky z drobných růžových kvítků a tancují bosy. Královnička má rozpuštěné vlasy a věneček z větších růžových květů. Dívka představující krále má široký kožený pás a na hlavě korunu. Za zpěvu: „Letí, letí pták přes zelenej sad, nad dvorem se točí, zdvíhá k nebi oči, královnu volá. Královničko má, jsi-li upřímná, ………“  kráčí dívky ve dvojřadu a různě se za chůze prolínají. Na závěr písně se přidávají čtyři dívky, které nesou baldachýn nad králkou a králem. Při písni: „Naše královna bosa chodí, své bílé nožičky v rose brodí. Prosíme, žádáme, naší chudé královně……..“  se dívky uklánějí králce a královi. Následuje taneční písnička: „Já jsem dcera šafářova, já jsem holka ze dvora. Připjala jsem za klobouček sedum loket fábora…..“, při které dívky tančí ve dvojicích nebo v kruhu a král s králkou spolu. Poslední písní koledují dívky a prosí o dary pro chudou králku a krále: „V rychtářovic dvoře koníčky stavíme, za dary prosíme. Vyjděte matičko, štědrou ruku mějte,….“. Králka přitom přechází po mostě, který dívky vytvoří ze spojených rukou. Na závěr všechny dívky společně odchází ve dvojstupu.
Hana Kozubíková, Kateřina Holá

Obchůzka Barborek

Chodívala prý večer před sv. Barborou nějaká žena, obyčejně vdaná, od statku ke statku po celé vsi. Někde měla na sobě bílé šaty, volné, jinde zase měla černé šaty, též volné. Vlasy měla dlouhé, rozpuštěné, po zádech splývající. V pravé ruce držela metličku, pentličkami ozdobenou, kterou hrozila dítkám, které se nerady modlily nebo které rodičů neposlouchaly. S ní chodil též anděl, který nosil v košíku různé dárky, jako jablka, ořechy a cukrovinky. Které děti se modlily a o kterých rodiče vydali svědectví, že poslouchají, obdržely od anděla dárky, neposlušné však byly pokárány a bylo jim metličkou pohroženo. Při takové návštěvě sv. Barbora a anděl také zpívali.
Literatura: Čeněk Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého

Obchůzka Barborek v praxi - Prácheňáček

Prácheňáček realizuje obchůzku Barborek v jevištním provedení v rámci vánočního vystoupení. Větší dívky – Barborky jsou oblečené v dlouhých bílých šatech, v pase přepásaných stuhou, hlavy mají zakryté látkou ze záclonoviny, na ní věneček. V jedné ruce drží metličku a v druhé světýlko. Přichází v zástupu setmělým sálem a ponurým hlasem zpívají o hrozném osudu svaté Barbory: „Barboro, z rodu vzácného, dcero otce zuřivého. My Tě ctíme, velebíme, tak, jak můžeme a víme...“ Na pódiu čekají menší děti a Barborky jim domlouvají: “My jsme čtyry Babory, jdeme ze Svaté Hory; neseme vám všelijaké dary, abychom vám také nějaké daly. My Barborky jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme, neseme, neseme, velice to krásné. Kdo se modlit bude, tomu je dáme, a kdo nebude, tomu hodně nalupáme ….“
Hana Kozubíková, Kateřina Holá