Dětské lidové zvyky - Doudlebsko - Březen až Duben – Velikonoční řehtání

Od Zeleného čtvrtku večer až do Bílé soboty se konají dětské obchůzky odvozené z liturgie pašijového týdne, kdy se v kostele od čtvrtka do soboty nezvoní zvony ani zvonky, ale klape dřevěnými klapačkami nebo řehtačkami. Vyjádřeno známým úslovím: „Zvony odletěly do Říma.“ Obchůzka se koná vždy ráno, v poledne a večer a má vyzývat věřící k pravidelné modlitbě. Podle lidového podání takto vydávaný hluk značí pokřik Židů na Ježíše: „Ukřižuj ho, ukřižuj“, podle etnologů jde o prastarý obyčej, který má odehnat zlé síly. Po třídenní pilné službě se v sobotu ráno vydávají děti na obchůzku po domech a za odměnu dostávají výslužku – obvykle syrová vajíčka, dnes i různé sladkosti a peníze.
Literatura: Jiřina Langhammerová , Lidové zvyky, Praha 2004, s. 71-72.

Velikonoční řehtání v praxi - Národopisný soubor Doudlebánek

Prvně se objeví na obecní nástěnce ručně malovaný plakátek (dílko dětí, které toho roku takzvaně „vedou“ řehtání), kde si každý může přečíst, co a kdy se bude dít. Děti ve věku od 3 do 14 let se sejdou na návsi před obecním úřadem na Zelený čtvrtek v 18. hodin. Odtud jdou ke kostelu, kde se před velkým křížem mají pomodlit modlitbu Otče náš (nebo aspoň ty, které to umějí). Pak obejdou nejprve Doudleby a pak Straňany. Celý průvod se během obchůzky občas rozděluje do menších skupinek, aby prošel opravdu kolem všech domů. Další obchůzka následuje na Velký pátek třikrát v 6, 12 a 18 hodin a na Bílou sobotu ráno v 6 hodin.
Řehtání uzavírá koleda na Bílou sobotu dopoledne, která začíná v 9 hodin. Děti obejdou všechny domy nejen s řehtačkami, ale i s pomlázkami. Všude pak přezpívají tradiční koledu:
„Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Za kamny v koutku, na zeleným proutku,
slepička se tetelí, vajíčko se kutálí,
kutululů do kloboučku.“
I podle nejstarších pamětníků se popěvek od jejich dětství nijak nezměnil. V některých sousedních obcích na Doudlebsku se během řehtání také říkávalo: „Řehtáme, klepáme, namísto zvonění, abychom Vám předali andělské pozdravení“. Od každé hospodyně dostanou obvykle vejce (vařené či syrové, obarvené i neobarvené), sladkosti jako čokoládová vejce, bonbony nebo peníze, případně obojí. Nejstarší děti, jež řehtání vedou, přesně zapisují do sešitu, jak kdo chodil poctivě řehtat, a podle toho koledu rozpočítají. Tento zvyk je stále živý. Zúčastňují se ho děti z Doudlebánku, zároveň ale i všechny ostatní děti z obce, včetně těch, které sem třeba přijedou k babičkám na prázdniny. Láká je především koleda a společně strávené chvíle, při kterých se vzájemně poznávají.
Mirka Dušáková a Jan Šimánek

Masopust

Masopust v Doudlebech se koná vždy některou únorovou neděli nebo začátkem března, vždy sedm týdnů před Velikonocemi. Od rána až do večera obchází všechny domy mládenecká růžičková koleda společně s dechovou kapelou. Hlavním symbolem koledy jsou vysoké klobouky, ozdobené krepovými kytičkami. Odpoledne se do masopustu zapojuje slaměná koleda ženatých mužů – bývalých koledníků mládenecké koledy, aby mohla své následovníky zkontrolovat. Kromě obou koled se do masopustu zapojují další masky nebo celé skupinky, které se snaží být co nejvíce originální, ale nikdy nechybí dělostřelci s kanónem. Masopust v Doudlebech je stále živým zvykem, který každoročně spojí všechny generace občanů. Malé děti nasávají tuto atmosféru jako pozorovatelé, ale brzo chtějí být součástí toho celého veselí, které se tu odehrává. Obzvláště děti z Doudlebánku rádi vymýšlí různé převleky a masky, ve kterých se pak účastní masopustního průvodu. Rodiče jim často pomohou s přípravou, např. napečou sušenky pro malé pekařky, nebo obstarají klobouky, hůlky a kabáty pro partu kejklířů.
Mirka Dušáková
LITERATURA: Jan Šimánek a kol.: Doudleby. Historie, památky, tradice. České Budějovice 2008